|
|
Rejsci tribu Nectogalini ve střední Evropě: fosilní záznam, taxonomie, areálová dynamika.
Pažitková, Barbora ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Farková, Lucie (oponent)
Poznání historie rejsků tribu Nectogalini, včetně evopského rodu Neomys, je v mnohém velmi neúplné. Fosilní doklady jsou obecně vzácné, většinou jsou velmi fragmentární, diskriminační kritéria užívaná pro identifikaci recentních taxonů zde nelze použít. Vstupním krokem předložené práce tak byl detailní rozbor variability rozsáhlého souboru recetních populací (144 ex. N. fodiens a N. milleri, 45 ex. mimoevropských forem) zohledňující 217 metrických proměnných a vypracování série detailních diskrimačních kritérií použitelných pro identifikaci a srovnávací analýzy fragmentárního fosilního materiálu. S tímto aparátem bylo zpracováno celkem 112 položek fosilního záznamu Nectogalini z nalezišť v ČR a na Slovensku, stratigraficky pokrývající úsek od středního pliocenu (MN15) po současnost. Výsledky týkající se současného glaciálního cyklu (biozona Q4: MIS 5b-1) jednoznačně dokládají přítomnost N. fodiens i N. milleri ve starších úsecích viselského glaciálu, v závěru glaciálu i v průběhu celého holocénu, přes patrně mozaikový výskyt obou forem v uvedeném úseku. Analýza dokladů z biozon Q2 (závěr starého pleistocénu) a Q3 (časný střední pleistocén) ukázala na příslušnost k jedinému taxonu s poměrně vysokou mírou variability. Pro tuto formu, o jejíž příslušnosti k rodu Neomys není pochyb, akceptujeme...
|
|
|
Oční sekrece u bodlínů: fysiologické, behaviorální a fylogenetické souvislosti (Tenrecinae, Afrosoricida)
Bálek, Jiří ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Sedláček, František (oponent)
O sekreci bílé tekutiny kolem očí a nosu u bodlínů Echinops telfairi a Setifer setosus se zmiňuje poprvé Poduschka v roce 1974, ale doposud se tomuto fenoménu u těchto druhů nikdo detailněji nevěnoval. Podobná sekrece byla popisována u bobrušek či u rejsků. Podnětem k ronění je vzrušení jedince způsobené přítomností samice nebo jiného samce či jejich pachu. Samci sekret též používají ke značkování teritoria. Bylo odebráno celkem 70 vzorků očního sekretu od deseti samců Echinops telfairi a to během celého aktivního období (březen - říjen). Pro detekci proteinů byla použita metoda dvoudimenzionální polyakrylamidové elektroforézy (2D PAGE) a následná identifikace pomocí hmotnostní spektrometrie. Pitva oční oblasti byla provedena u zástupců všech čtyř rodů podčeledi Tenrecinae (Tenrec, Setifer, Echinops, Hemicentetes), uhynulých v Zoo Plzeň. Bylo zjištěno, že a) druhy bodlínů, které produkují oční sekret, mají výrazně větší slzné a Harderovy žlázy, b) sekret obsahuje lipokaliny - proteiny se schopností přenášet feromony a jiné hydrofobní molekuly, c) sekret z orbitální oblasti má jiné složení než sekret z nasální oblasti (výrazně nižší obsah proteinů). Oční sekret tedy hraje významnou roli v pachové komunikaci bodlínů Echinops telfairi (a patrně i Setifer setosus).
|
|
|
Sklovinový plášť savčích zubů: strukturní, funkční a vývojové souvislosti.
Hanousková, Pavla ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Němec, Pavel (oponent)
Vymezení specifik savčích zubů a jejich sklovinového pláště s důrazem na au- tapomorfie savčí organizace. Základní strukturní a organizační úrovně skloviny savců (nano- krystaly, elementární krystality, prismata, IPM, schmelzmuster, celkovostní charakteristiky dentice). Přehled základních poznatků srovnávací analýzy: charakteristika úrovně poznání poměrů skloviny jednotlivých vývojových linií a stručné vymezení jejich specifik. Zhodnocení stavu poznání s ohledem na zamýšlené směřování dalších výzkumů. 1
|
|
|
Rod Neomys (Mammalia, Eulipotyphla, Soricomorpha) ve střední Evropě: historie a areálová dynamika.
Pažitková, Barbora ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Vohralík, Vladimír (oponent)
Práce shrnuje poznatky o historii a areálové dynamice rodu Neomys, významné složky fauny západního Palearktu, na základě excerpce mnoha literárních zdrojů. Udává přehled nálezů dokládající přítomnost zástupců rodu Neomys a příbuzných linií v evropském fosilním záznamu. Shrnuje hypotézy popisující vývoj rodu a fylogenetické vztahy, prezentované v jednotlivých studiích. Klíčovým taxonem pokládaným za předkovskou linii rodu Neomys je rod Asoriculus, z nějž se nejstarší formy rodu Neomys diferencují během starších čtvrtohor. Konkrétních dokladů zohledňujících minulost dnešních evropských taxonů (fodiens, anomalus, milleri) a jejich areálovou historii je nicméně poměrně málo a jejich interpretace nejsou jednoznačné. Jednou z příčin jsou i nejasnosti stran fenotypové variability jednotlivých druhů a orientace příslušných fylogenetických morfoklin. Z tohoto důvodu je v práci věnována pozornost otázce mezidruhových rozdílů v rámci rodu se zvláštním přihlédnutím ke kraniálním a dentálním znakům a charakteru proměnlivosti recentních taxonů. Práce poukazuje na neúplnou znalost areálové historie a zdůrazňuje potřebu konfrontovat přímý fosilní záznam s modely vycházejícími z molekulárně-genetických analýz.
|
|
|
Rod Sicista (Mammalia, Rodentia, Zapodidae) v západním Palearktu: diversita, fylogenese a areálová historie.
Lišková, Tereza ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Vohralík, Vladimír (oponent)
Práce shrnuje literární data týkající se taxonomie, rozšíření, fylogenese a areálové historie rodu Sicista. Rod tvoří monotypickou čeleď Sminthidae, představující bazální vývojovou větev nadčeledi Dipodoidea, doložené od svrchního eocénu. Zahrnuje celkem 14 recentních druhů rozšířených od východní Asie po střední Evropu. Většina z nich osídluje drobné areály horských oblastí střední Asie a Kavkazské oblasti, výjimkou jsou druhy S.betulina a S.subtilis, s poměrně velkými areály, zasahující i do střední Evropy. Evropský fosilní záznam (více než 150 čtvrtohorních nálezů) ukazuje výrazně širší rozšíření v různých úsecích pleistocénu a v nejstarším holocénu. Druhová příslušnost fosilních dokladů je však v řadě případů sporná, morfologické rozdíly jednotlivých druhů jsou velmi nezřetelné. Diskriminační možnosti a historie výskytu ve střední Evropě jsou podrobně diskutována se zvláštním zřetelem k fosilním dokladům z území ČR a Slovenska. Klíčová slova: Sicista, fylogeneze, areálová historie, diverzita, taxonomie, západní Palearktida
|
|
|
Oční sekrece u bodlínů: fysiologické, behaviorální a fylogenetické souvislosti (Tenrecinae, Afrosoricida)
Bálek, Jiří ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Sedláček, František (oponent)
O sekreci bílé tekutiny kolem očí a nosu u bodlínů Echinops telfairi a Setifer setosus se zmiňuje poprvé Poduschka v roce 1974, ale doposud se tomuto fenoménu u těchto druhů nikdo detailněji nevěnoval. Podobná sekrece byla popisována u bobrušek či u rejsků. Podnětem k ronění je vzrušení jedince způsobené přítomností samice nebo jiného samce či jejich pachu. Samci sekret též používají ke značkování teritoria. Bylo odebráno celkem 70 vzorků očního sekretu od deseti samců Echinops telfairi a to během celého aktivního období (březen - říjen). Pro detekci proteinů byla použita metoda dvoudimenzionální polyakrylamidové elektroforézy (2D PAGE) a následná identifikace pomocí hmotnostní spektrometrie. Pitva oční oblasti byla provedena u zástupců všech čtyř rodů podčeledi Tenrecinae (Tenrec, Setifer, Echinops, Hemicentetes), uhynulých v Zoo Plzeň. Bylo zjištěno, že a) druhy bodlínů, které produkují oční sekret, mají výrazně větší slzné a Harderovy žlázy, b) sekret obsahuje lipokaliny - proteiny se schopností přenášet feromony a jiné hydrofobní molekuly, c) sekret z orbitální oblasti má jiné složení než sekret z nasální oblasti (výrazně nižší obsah proteinů). Oční sekret tedy hraje významnou roli v pachové komunikaci bodlínů Echinops telfairi (a patrně i Setifer setosus).
|
|
|
Sklovinový plášť savčích zubů: strukturní, funkční a vývojové souvislosti.
Hanousková, Pavla ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Němec, Pavel (oponent)
Vymezení specifik savčích zubů a jejich sklovinového pláště s důrazem na au- tapomorfie savčí organizace. Základní strukturní a organizační úrovně skloviny savců (nano- krystaly, elementární krystality, prismata, IPM, schmelzmuster, celkovostní charakteristiky dentice). Přehled základních poznatků srovnávací analýzy: charakteristika úrovně poznání poměrů skloviny jednotlivých vývojových linií a stručné vymezení jejich specifik. Zhodnocení stavu poznání s ohledem na zamýšlené směřování dalších výzkumů. 1
|
host ::
RSS.